keramické hrnky
Bytové dekorace Kuchyně Náš tip

Tupeská keramika aneb jak se fajáns dostala na jižní Moravu

Nedaleko centra Slovácka – města Uherského Hradiště, najdete na jihovýchodním okraji Chřibů malou obec Tupesy. A v ní několik keramických dílen, které se zabývají výrobou majolikové keramiky neboli fajánse. Její typický vzhled v pestrých barvách již na první pohled poznáte mezi podobnými výrobky.

Jak se keramika vyrábí?

Tupeská keramika je převážně vyráběná ručně na hrnčířském kruhu z tuzemského nebo slovenského jílu. Už to jí udává krajový charakter jižní části Moravy. Vázy, mísy, svícny, džbány i keramické hrnky jsou pak při teplotě 1000 °C v peci vypálené, načež se namáčí do bílé glazury. Na první pohled tedy vypadají jako porcelánové. Jejich vzhled pak dokončují zručné ruce maléreček, jež je dekorují tahy štětců. Hlavním motivem bývá obvykle růže v červené barvě doplněná dalšími květy v syté modré, žluté nebo zelené. Dnes patří tupeská keramika mezi umělecké skvosty a je dokladem umu moravských hrnčířů.

Keramické hrnky z Tupes

Mezi předměty, které jsou v Tupesích nejčastěji vyráběné, najdeme i keramické hrnky. Jedná se o vděčný dárek a suvenýr z Moravy, který zdobí nejednu domácnost v tuzemsku i v dalekém zahraničí. Keramické hrnky z tupeské keramiky si obvykle pořídí ten, kterému se líbí lidová tvořivost. Na výběr jsou v prodejnách s ruční tvorbou nebo v internetových obchodech, a to baňaté i rovné keramické hrnky s pevným uchem, díky kterému padnou do ruky jako ulité. Koupit je ovšem možné i hrníček s podšálkem, jenž se hodí na přípravu bylinného, černého nebo zeleného čaje. Máte-li rádi opravdu velkou kávu, jistě si ji rádi do tupeského hrníčku uvaříte.

Jak se dostala fajáns na jižní Moravu?

Původ majolikové keramika je v Itálii a Španělsku. Na Moravu ji přinesli novokřtěnci, kteří před pronásledováním prchali ze svých domovů v jižní Evropě. Tito habáni, jak jim na Moravě říkali,  asi v 16. století předali svou znalost majolikové výroby místním moravským obyvatelům, kteří ji přijali za svou. Z původního italského řemesla se tak postupně stalo tradiční moravské lidové umění, jež se dědilo z pokolení na pokolení a které ani v současné době neztrácí nic na své kráse.