Úspory a ekologická řešení

Jak ušetřit za teplou vodu?

Ten, kdo v poslední době staví dům, by si měl dát dobrý pozor na to, jakým způsobem bude ohřívat teplou užitkovou vodu. Doba lehkomyslného plýtvání je za námi, každá ušetřená kilowatthodina se hodí. Ideální je, když se podaří vyprojektovat všechna odběrná místa do jednoho centra. To ovšem vždy nelze splnit, například při rekonstrukci domu, pak musí nastoupit náhradní řešení.

Pokud je cesta od centrálního ohřevu dlouhá, například od kotle s průtokovým ohřevem, ale i od zásobníku s teplou užitkovou vodou (TUV), vyplatí se instalovat ohřívače pro jedno odběrné místo. Výrobci elektrických ohřívačů vody nabízejí dvojí řešení. Buď je možné nainstalovat malý průtokový ohřívač vody, nebo se pod umyvadlo či dřez namontuje malý zásobníček vody. Použití průtokových ohřívačů ale má svá omezení a nehodí se kamkoliv. Například malý ohřívač vody o výkonu 3 kW, což je zhruba výkon žehličky a mikrovlnné trouby dohromady, ohřeje asi jeden a půl litru vody za minutu na 40 °C. To je vhodné tam, kde se počítá jen s občasným použitím, například na chatě nebo v dílně (běžně proteče plně otevřenou baterií asi šest litrů za minutu). Pokud by chtěl někdo použít průtokový ohřívač skutečně jako plnohodnotný zdroj teplé vody, musel by volit výkony od 12 kW výš. To však běžný domovní rozvaděč nezvládá (příkonu 18 kW odpovídá zatížení třikrát 27 ampér, běžná hodnota hlavního jističe pro rodinný domek bývá 3×25 ampér). Tyto ohřívače už bývají připojené do tří fází, i tak je jejich příkon tak obrovský, že v některých oblastech nemusí být elektrické rozvody schopné takovýto výkon dodat. Proto je třeba se nejdříve ptát u místního elektrorozvodného podniku, zda by instalaci ohřívače povolil.

Tlakový, nebo beztlakový

S menším příkonem se počítá u zásobníkových ohřívačů neboli bojlerů. Rozdělují se do dvou skupin – na tlakové a beztlakové. Tlakové bývají určené pro takzvaný centrální ohřev vody. To znamená, že bojler je buď ve sklepě domku nebo třeba v koupelně bytu a teplá voda se z něj rozvádí do všech odběrných míst. Většinou mívají větší objem, 50 litrů a více. Ceny obvykle začínají na částkách kolem pěti tisíc korun a mírně se zvyšují s objemem nádoby. Například 120 litrový zásobník pro denní koupání čtyřčlenné rodiny nedostačující, pro běžné sprchování se s ním ale s rezervou vystačí. Beztlakové zásobníky bývají určené pro montáž pod umyvadlo nebo pod dřez, k mání jsou i varianty s horním provedením. Mívají menší objem, obvykle pět až patnáct litrů. Pětilitrový zásobník, který má nastavenou teplotu vody na 65 °C, připraví 10 litrů vody s teplotou 40 °C, což je na umytí rukou postačující. Je třeba počítat s tím, že u těchto ohřívačů se používají speciální baterie. Ty vpouštějí do přístroje jen tolik vody, kolik se v tom samém okamžiku upouští. Mají ale jednu nevýhodu: neprodávají se v široké škále běžných designových typů, komu záleží na této stránce věci, měl by volit malý tlakový zásobník, většinou se prodávají s objemem 5-15 litrů. Podobná řešení se hodí do malé koupelny (či s píše WC) v rodinném domku někde u vstupu do domu, nikoliv do rodinné koupelny pro koupání.

Kotel s výkonem

Tam, kde se dům vytápí plynem, je v první řadě třeba dbát na výkon kotle. V současné době stačí pro vytápění domu kotel o výkonu 12 kW, to odpovídá zlepšeným izolačním schopnostem současných konstrukčních systémů a stavebních materiálů. Kotel o podobném výkonu s průtokovým ohřevem TUV ale nemůže mít dostatek výkonu pro ohřev vody pro celý dům. Navíc, i kdyby měl kotel větší výkon, byl by to dostačující výkon pro koupelnu, možná kuchyni, ale v žádném případě pro další koupelnu v podkroví, nemluvě o situaci, kdy by se chtělo najednou koupat více členů rodiny najednou. Pokud je prostor uspořádaný ve dvou a více podlažích, mělo by se počítat s instalací zásobníku teplé užitkové vody, případně i s nuceným oběhem pomocí čerpadla tak, aby se nemuselo tak dlouho čekat na teplou vodu, a to přestože to znamená jisté plýtvání energií. Přestože se rozvody teplé vody izolují, ke ztrátám tam dochází. Řešení je několik. Někteří výrobci nabízejí do svých závěsných kotlů malé zásobníky s vodou. Například kotel s 45 litrovým zásobníkem teplé užitkové vody který pokryje krátkodobou spotřebu vody například při sprchování. Oponují jim někteří servismeni, kteří toto řešení považují jen za náhražku přetěžující kotel a doporučují raději plnohodnotnou náhradu v podobě klasické kombinace závěsného kotle spolupracujícího se zásobníkem. V rozlehlém domě může být praktická kombinace (to se hodí například i při rekonstrukcích domů), kdy spotřebu v přízemí zajišťuje závěsný kotel s průtokovým ohřevem (případně u vzdálených odběrných míst v kombinaci se zásobníkem bez nuceného oběhu vody), v podkroví se o TUV stará další zásobník. Ten může kombinovat elektrický ohřev v letních měsících, kdy se netopí, s ohřevem z topné vody z kotle (z takzvané zpátečky) v zimě. Do vody používané v horním patře domu se tak předává zbytkové teplo z topné soustavy, jen zbytek se dohřívá elektřinou. Možností je ale daleko více: i zásobník je možné ohřívat přímo plynem. Pak není potřeba řešit propojení s kotlem. Jde jen o možnost vyvedení spalin, na rozdíl od klasické průtokové karmy se pak taky nemusí řešit kolísání teploty vody, daleko lépe se v podobném okruhu uplatní i termostatické baterie, které „mají rády“ stabilní teplotu vstupního média. Zásobníková metoda je také ideální pro ty, kdo topí kotlem na pevná paliva. O kotlech na uhlí je známo, že mají minimální emise a maximální účinnost při plném výkonu. Kdo má dostatek místa ve sklepě, může dům vytápět tak, že teplo předává do vody v akumulačních nádržích (stejně tak i pro užitkovou vodu) vždy při plném optimálním výkonu.

Jak vybírat bojler

Životnost
Moderní ohřívač by měl mít keramické topné těleso (omezuje ztráty zabráněním vzniku vrstvy vodního kamene). Výhodou je, pokud topné těleso není ponorné, ale zasunuté do ocelové jímky navařené na ocelovém víku příruby. Jsou-li víko příruby a nádoba ohřívače vyrobeny ze stejného materiálu (obvykle ocel), nedochází ke vzniku galvanického článku a nežádoucí elektrochemické korozi.

Spolehlivost
Ohřívač vody by měl obsahovat prvky usnadňující údržbu a případný servis. Mezi ně patří vyjímatelné topné těleso, které umožňuje údržbu bez nutnosti vypouštět celou nádrž. Přítomnost čisticích otvorů zase umožní odstranění usazenin a vodního kamene z vnitřku nádoby.

Hospodárnost
Není problém vodu ohřát, ale udržet ji teplou. Proto by ohřívač měl mít kvalitní izolaci. Věnujte pozornost parametru úrovně tepelných ztrát. Kvalitní ohřívač vody dokáže ušetřit až 35 procent nákladů na energii.

Nepřímotopné ohřívače vody
Volbou vhodného typu ohřívače a objemu máte možnost přípravy teplé užitkové vody (TUV) prostřednictvím externích zdrojů energie, jako jsou plynové kotle, kotle na tuhá paliva, alternativní zdroje energie, výměníkové stanice, dálkové vytápění a jejich kombinace.

Přečetli jsme si: http://bydleni.idnes.cz/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.