Přestože pěstování bonsají je spojováno především s japonskou kulturou, nebyla to země vycházejícího slunce, kde tyto miniaturní stromečky spatřily poprvé světlo světa. Byla to země, která dala světu papír, dynamit a právě bonsaje – byla to Čína.
Japonci pěstování přejali a povýšili na umění. Z Japonska pak putuje kult malých stromků dál do světa. Do Evropy přišly někdy v 18. až 19. století. U nás se první bonsaje začaly pěstovat po druhé světové válce. Skutečný boom nastal až po revoluci v roce 1989.
Název bonsai je spojením dvou slov – bon (strom) a sai (miska). Nejde však jen o strom v misce, ale často je metaforou celého světa i přírody. Bonsai není rostlina, je to spíše cesta a způsob života, kterou se vydává pěstitel bonsaí. Přestože bonsai dorůstá jen několika centimetrů, ty nejcennější mají i několika století. Však také bonsai v pravé smyslu slova se stává bonsají až když „dospěje“ minimálně do padesáti let. I proto se stromky v mnoha rodinách v Asii dědí z otce na syna. Po generace se rodiny starají o „svůj“ stromek.
Oblíbenou dřevinou, proměňovanou v bonsai (bonsaj), bývá borovice. Východní kultury jí přičítají až magické schopnosti. Prý když se borovice dožije jednoho tisíce let, změní se její pryskyřice v jantar. Borovice je symbolem moudrosti, lásky a manželského soužití.
Lásku a harmonii by měla vyzařovat i bonsai, ať už je to samotný stromek, miska nebo kompozice se substrátem. Vše by mělo spolu souznět a být co nejvěrnějším odrazem skutečného stromu kdesi v japonské zahradě. Bonsai, to je nejenom koníček a styl, ale také relaxace, odpočinek a především radost. Zkuste si to…
